Vzkaz pro tátu

Můj milý táto,

první, co jsem na tobě poznal, byl tvůj hlas. Znám ho od doby, kdy jsem byl součástí mámina těla. Poslouchal jsem tě, když jsi na nás mluvil nebo když sis hrál s mými staršími sourozenci. Vnímal jsem tvojí ruku, když jsi mámě hladil bříško a snažil se ucítit moje šťouchance. Cítil jsem, že máš i přes občasná nevýznamná nedorozumění mámu rád a to pro mě znamenalo pocit jistoty, že je všechno v pořádku.

Pak přišla chvíle, kdy jsem se musel od mámina těla oddělit. Byl to pro mě divný zážitek, těžko pochopitelný a těžko uvěřitelný. Ocitl jsem se v úplně jiném světě, ve svém těle mimo mámu, a abych se s tím dokázal smířit, potřebuju další týdny a dlouhé měsíce dál žít na mámině těle – ležet na ní, nosit se na ní, být přisátý na prsou, která pro mě znamenají ještě dlouho po narození něco jako pupečník, protože kojení mě s mámou zase propojuje. Ve dne i v noci. Tak se cítím v bezpečí a doteky mámina těla mě uklidňují.

Když šla někdy máma do sprchy a vzal sis mě k sobě ty, bylo to pro mě zvláštní. Všemi smysly jsem se tě pokoušel poznat. Víš, abys mi rozuměl, máminu vůni jsem znal už odjakživa, takže po narození jsem moc dobře věděl, že jsem u ní.

Tebe jsem ale znal jen po hlase, než jsem se narodil, a teď jsem najednou cítil tvojí vůni, teplotu a hrubost kůže a bylo to pro mě všechno tolik nové a neznámé. Tak to jsi ty, ten, komu patří hlas, který znám! Líbilo se mi, jak jsi mě houpal na svých silných, pevných rukách a to mě někdy i uspalo.

Poznal jsem ale, že tě mrzí, když jsem po několika dalších týdnech začal chtít být už jenom u mámy a už najednou nedokážu usnout s tebou nebo se u tebe nechci nechat nést. Jsi z toho zmatený a možná se trochu zlobíš na mě i na mámu. Cítím, že pochybuješ, jestli mi máma nedává své lásky a pozornosti moc, jestli mě třeba “nerozmazluje”.

Nevím, jestli tomu porozumíš, ale já jsem ještě dlouho po narození s mámou jedno tělo a jedna duše. Musí to tak být, abych svojí vnitřní nádobku lásky, sebevědomí a důvěry v sebe i svět naplnil až po okraj. Rozmazlit mě nemůžete, když mi dáváte to, co potřebuju, abych se cítil šťastný a milovaný! A to si přece přejete oba.

Víš, chci ti říct, aby sis to ode mě nebral osobně, když u tebe křičím, že chci k mámě. Nedělám to takhle schválně, nemůžu si pomoct. Je to ve mně, že potřebuju ze začátku svého života hlavně mámu, její tělo, doteky, lásku. Znám jí tak dobře, jak jí nezná nikdo jiný na světě, vždyť jsem byl od samého počátku její součástí a to je z mého dosavadního života obrovský kus času.

Neznamená to, že tě odmítám, naopak jsi pro mě moc důležitý člověk (vždyť přece víš, jak se na tebe směju a řehtám se, když na mě děláš opičky, vyhazuješ mě do vzduchu nebo mě lechtáš na bříšku). Ale ta doba, kdy už nebudu tolik potřebovat mámu a začne mě zajímat a bavit společný čas s tebou, teprve přijde.

Táta je pro svého syna prvním hrdinou a pro svou dceru první láskou.

Bude to totiž něco úplně jiného, než mi dává máma. A já se na to období plné her potřebuju pořádně připravit a připravím se na to nejlíp právě u ní.  Těšíš se, až dozraju? U mámy se ze mě stane velký človíček připravený na to, co ho bude o životě učit táta!

Buď prosím trpělivý. Dva nebo tři roky utečou jako voda a já budu rád s tebou, i když máma nebude zrovna na blízku nebo třeba bude s dalším miminkem. Jsem jako jablíčko, které musí dozrát na stromě. Když se utrhne příliš brzy, je zelené, kyselé a trpké. Když se nechá trpělivě dozrát, je červené a sladké.

Možná teď u tebe nedokážu usnout nebo s tebou nevydržím sám dlouho bez mámy, možná u tebe v náručí pláču, že chci k mámě a možná se teď držím mámy jako klíště, ale i přes to všechno tě už teď pozoruji, učím se od tebe a napodobuji tě. Náš vztah je a bude vždycky jiný než můj vztah s mámou. Víš, ty mi dáváš úplně něco jiného než máma, tak se prosím netrap tím, že jí nedokážeš nahradit.

Milý táto, já dobře poznám, že ochraňuješ mámu i mě a to je pro mě uklidňující pocit. Ani nevíš, jak moc ti věřím! Moje důvěra v tebe je hluboká. Když se s tebou máma cítí dobře, v bezpečí a milovaná, cítím se stejně tak dobře i já, to mi věř. Já vím, jak moc důležitý a cenný v mém životě jsi.

To nejlepší, co může udělat otec pro děti, je milovat jejich matku.

Michael Meaney, neurobiolog

Mirka Valašíková Křížová
Vysvětlím ti, co potřebuje miminko ze svojí podstaty a co potřebuješ ty jako máma. Naučím tě, co můžeš udělat pro to, abyste byli spokojení oba a měli jste radost ze společného života. Více o mně si přečti tady >>
Komentáře