DOMINIKA:    Nenechám se oblbnout

Vše začalo už 11.02.2014,

kdy jsem byla v porodnici na monitoru. První se jim moc nelíbil (malá zřejmě spinkala), tak se musel dělat ještě jeden. Po monitoru vnitřní vyšetření. Už jsem přenášela asi čtyři dny, a co mi paní doktorka udělala, aniž by něco řekla, byl Hamilton :-/

Od té chvíle už mi byla nepříjemná i chůze. Doma jsem se snažila spát, protože v noci už mi to moc nešlo díky poslíčkům. Bohužel už ani přes den jsem toho moc nenaspala. Bylo mi jasné, že do 24 hodin budu v porodnici. Cítila jsem, že se porod opravdu hodně pomalu rozjíždí. V noci jsem usnula asi kolem půlnoci a ve dvě mi praskla voda. Trochu jsem znervózněla, ale moc jsem se těšila, že už budeme mít malou u sebe. Pomalu jsem se v klidu sbalila, dala si sprchu a vyrazili jsme do porodnice.

Příjezd lehce po třetí hodině, první PA na příjmu příjemná. Zeptala se na pár věcí a natočili monitor. Bohužel si mě převzala do péče jiná a tu jsem svým příjezdem moc nepotěšila. Odeslala přítele domů, že teď je úplně zbytečné, aby tam byl. Na pokoji jsem tedy zůstala úplně sama a do toho mi začaly velmi silné kontrakce, dost bolestivé. Úplně mě to překvapilo a než jsem si přišla na systém jak je prodýchat, tak jsem si trošku víc nahlas posteskla bolestí.

Jo a to jsem si zřejmě dovolila moc :-/ Hned přišla PA, ať se uklidním a ztiším, že tam nejsem sama (rodila jsem jediná až do 16 h odpoledne). Kdyby mi aspoň poradila, co a jak!!!! V pět se o všem dozvěděla máma a pěkně naštvaná za mnou došla a prostě se ke mě prorvala. Kolem sedmé dorazil přítel, který zrovna ten jediný den musel na otočku do Prahy. Byla jsem ujistěna, že malá přijde na svět nejdřív odpoledne, tak jsem ho poslala ať jede, že to zvládnu s mámou.

Při výměně směn jsem opět chytla PA, která byla celkem nepříjemná. Chtěli jsme nadstandard kvůli vaně, která mi v těhotenství vždy pomohla na krížové bolesti. Smůla, prý je to zbytečné :-/ Mám přece sprchu na pokoji. Být tam sama, tak opravdu netuším, jak bych to zvládala. Každou chvíli mi natáčeli monitor, takže možnost pochodováni prakticky žádná nebyla. Kolem 11. hod. jsem dostala nějaký oblbovák. Takže si cca dvě hodiny moc nepamatuju. A kolem 13. h. přišla doktorka, že dáme epidurál, že porod nepostupuje jak má a to že mi pomůže a dokonce jako bonus uleví od bolesti. Teď už vím,že větší blbost mi nakukat nemohli!!!!!!!!

Epidurál mi nepomohl vůbec v ničem.

Všichni se mnou jednali i přes přítomnost mamky strašně. Kolem 15. h. se měnili opět lékaři a jakmile se otevřely dveře a já toho doktora viděla, tak mi bylo jasné, že je zle :-/ Jeho chování katastrofa, vyšetření bolelo a ještě na mě div neřval, proč nerodím. Vzal mě na ultrazvuk, kde zjišťovali teprve i váhu mimča. Podle doktora bych s porodem neměla mít problém, tak co se jako děje. To říká mě prvorodičce, která už je úplně vyřízená hlavně přístupem personálu.

Máma už nevěděla, co dělat, jak mi pomoct. Dokonce i PA, která byla ze začátku tak nepříjemná, věděla, že je něco špatně, ale jí nikdo neposlouchal. Kolem 16. h. příjezd přítele a já už si jen pamatuji, jak se mi ulevilo, když jsem ho viděla. A taky si pamatuji, že od 16 h. mi přišlo, že mám jednu obrovskou kontrakci. Měla jsem kontrakce totiž od 3:30 po 5 - 3 minutách. Máma už nevěděla, co dělat, zavolala svému ex-manželovi, který zná ředitele v Ostrově a snažila se o konzultaci s někým z porodnice tam. Nakonec přišel pan doktor Sychrava, že teda jdeme na císaře, že tohle nikam nevede.

Na sál se mnou ani přítel nemohl.

A to v té době měli i na netu,že k císaři otec může. Na sále zjistili, že epidurál je špatně napíchlý. Při samotné operaci mi nikdo nic neříkal. Bavili se jen mezi sebou a o tématu úplně mimo operaci. Pak ticho, nekonečné ticho, než jsem slyšela dcerky křik. Rychle odsát, zabalit, a mně ji přiložili k prsu sotva na 30 sekund a se slovy: "Se nechytla", odnesli pryč :-(

Já nemohla nic, byla jsem tak bezmocná, do toho ochrnutá až k bradě. Nikdo mi nic neřekl a pustili si hokej. Jednání opravdu šílené.

Po převozu na JIP konečně jedna normální milá sestřička, která se i šla zeptat, kdy mi přinesou malou. Viděla jsem ji až ve 20 h., kdy jsme zkoušely kojení. Pak už jsem ji až do rána neviděla :-( Zvracela prý hodně plodovky... Tak tohle je náš porodní příběh trvající 16 h. od prasknutí vody.

6942651268_5091c60944_o

Věřím, že kdyby se ke mně chovali jako k člověku, jako k ženě, která přivádí na svět své první dítě, udělalo by to taky hodně. Určitě do mě neměli rvát tolik léků a už vůbec se neměl dělat úplně za začátku Hamilton.

Tyhle všechny věci mají za mě velký vliv na to, jak všechno dopadlo. Teď nás v dubnu čeká druhý porod. Do Karlových Varů do porodnice mě ani přítel nepoveze, nechceme riskovat něco podobného, i když jsme hodně poučení, jak porod vypadat nemá. Tentokrát volím Ostrov, kde to snad zvládneme s mojí gyndařkou, která je pravý opak lékařů, co jsem zažila já ve Varech a co jsme mohli vidět v dokumentu Pět zrození.

Hodně jsem studovala, jak by měl přirozený porod vypadat. I co bych chtěla při případném císaři.
Doufám, že tentokrát bude vše krásné... přece není možné, aby krásné porody probíhaly jen v Krnově nebo doma. Bohužel na porod doma se necítím. Ale vím, že mě tentokrát nikdo neoblbne a já si budu stát za svým. Já jsem ta, co bude přivádět na svět své dítě. I tatínek ví už teď, co a jak a bude tam jako opora.

 

CHCETE PŘIPOJIT VÁŠ PŘÍBĚH I VY? KONTAKTUJTE MĚ >>

ZPĚT na seznam příběhů >>

ZPĚT na úvodní stranu blogu >>