JITKA:    Takový normální císař...

 

Můj příběh nebude ničím výjimečným. Jako jedna z mnoha se řadím mezi ty, které na svůj porod nemají pěkné vzpomínky. Všechno to začalo v květnu, kdy jsem se dozvěděla, že čekáme miminko.

Chodila jsem do práce, řešila hypotéku, rekonstrukci bytu a tak nějak jsem se vůbec nepřipravovala na svoje miminko, říkala jsem si, zvládla to každá, tak proč bych já neměla. Jen jsem si představovala jak budu mít rychlý, krásný a bezbolestný porod. Nevím proč, ale dvakrát se mi zdálo, že mi miminko vyndali z bříška, vůbec to nebolelo a miminko se tvářilo nadšeně, že je u maminky. Možná to byl předvoj toho, že mě čeká císařský řez.

Přišel leden a já měla svůj termín, miminko nikde. Na doporučení gynekologa jsem nastoupila 8 dní po termínu do chebské nemocnice. Chodila jsem tam na ozvy, tak jsem si říkala, že všechny potřebné údaje už mají.

A i tak následoval asi 2 hodinový příjem. S přístupem PA jsem byla spokojena, všichni na mě byli milí, chovali se přátelsky. Přijala mě dr. a zvažovala, zda mi zavést tabletku či zda ješte počkat, já se nechala ukecat a tak začalo vyvolávání porodu.

Ten den mi podali tabletku asi v 10 h., než mě přijali, tak už bylo po obědě (měla jsem smůlu) a hladověla jsem až do večeře.

Večer začaly menší kontrakce, které trvaly celou noc, avšak k porodu stále nevedly. Další den opět stejný scénař, ráno  zavedení další tabletky. S tím, že si mě už nechají na hekárně. Kontrakce stále pokračovaly, já sbírala síly, a kolem 15. h. se rozhodlo, že se miminku špatně daří a jede se na sál.

Jediné, na co jsem se v bolestech zmohla, bylo napsat sms příteli. Malý se narodil v 15:51, ukázali mi ho
 a odvezli nahoru. 

Na první kojení mi ho přivezli kolem 19. h., já se svíjela v bolestech, ale malý byl neuvJitkaěřitelný. Ihned se přisál a mně se po 12 hodinách spustilo mléko. Jsem hrozně ráda, že problémy s kojením se nám vyhnuly obloukem, malý se stal prsomilem a užíváme si společně každou chviličku.

Po cca 6 týdnech mi prolétlo hlavou, že bych mohla zkusit šátek. Tak jsem nelenila a prošla kurzem. Bohužel jsem začala nosit aktivně až v pěti měsících.

Za týden oslaví prďola 1 rok a já jsem ráda, že se naše pouto sbližuje čím dál víc a víc. Dnes už vím, že pokud bude další miminko, rozhodně se na něj připravím.

 

CHCETE PŘIPOJIT VÁŠ PŘÍBĚH I VY? KONTAKTUJTE MĚ >>

ZPĚT na seznam příběhů >>

ZPĚT na úvodní stranu blogu >>