PŘÍBĚHY O ZROZENÍ

O své porodní příběhy, jak ty smutné, tak ty krásné, se s vámi na této stránce dělí ženy ze všech koutů republiky.

Mým přáním je, aby vám byly inspirací, poučením a cestou k přemýšlení a pochopení. Aby vám byly vzkazem, že ta nejzásadnější otázka, kterou si budete klást s příchodem svého děťátka, zněla "JAK?". Teprve až po této otázce přichází otázka "KDE?". 

Mým přáním je, aby všechny tyto příběhy dohromady skládaly mozaiku reality, jak děti přichází na svět a co můžeme společnými silami udělat pro to, aby došlo k pozitivním změnám.

O svůj příběh zrození se můžete podělit také vy. Pošlete mi své vyprávění na email mirkakriz@seznam.cz.

Můžete připojit i fotky či obrázky, které jste malovaly. Vaše příběhy zveřejním na této stránce.

Podmínkou vyprávění každého jednotlivého příběhu je, aby v něm zaznělo, co jste se díky této prožité zkušenosti naučily, pochopily, čím vás obohatila, co to pro vás znamená a jak vás to ovlivňuje do budoucnosti.

JANA: Jak jsme se znovu narodili doma

Ten krásný tanec života začal o půlnoci z neděle na pondělí. Tedy, začal vlastně už o týden dříve, ale tak polehoučku jako běželo celé těhotenství. Ani nyní nebylo ještě úplně jasné, že děťátko se opravdu vydalo na cestu k nám. Ležela jsem se starším synem v posteli, protože měl kašel, uklidňovala ho a přikládala mu dlaně na záda, jak se nám tolikrát osvědčilo, a mezitím ťuk, ťuk, ťuk, v pravidelných desetiminutových intervalech se v mé děloze ozýval ten nejmenší.

Číst celé... >>

DOMINIKA: Nenechám se oblbnout

Vše začalo už 11.02.2014, kdy jsem byla v porodnici na monitoru. První se jim moc nelíbil (malá zřejmě spinkala), tak se musel dělat ještě jeden. Po monitoru vnitřní vyšetření. Už jsem přenášela asi čtyři dny a co mi paní doktorka udělala, aniž by něco řekla, byl Hamilton :-/ Od té chvíle už mi byla nepříjemná i chůze. Doma jsem se snažila spát, protože v noci už mi to moc nešlo díky poslíčkům.

Číst celé... >>

VENDULA: Tichý pláč do polštáře

V půl šesté ráno mi praskla voda, a tak jsme vyrazili směr Sokolov. V porodnici ve výtahu se mě ihned ujala sestřička, která zrovna nastupovala směnu a vedla mě na příjem. Klasické vyšetření na pásech a ten hrozný koloběh papírů. Ač jsem vše měla pečlivě připravené, musela jsem vše zopakovat. Ne, na telefonní číslo na manžela si nevzpomenu ani za běžných okolností, natož když prožívám kontrakce.

Číst celé... >>

DÁŠA: Tak trochu jiné těhotenství

Mé těhotenství začalo podáním žádosti o adopci na Městský úřad. Pokračovalo psychologickými testy a kořeněno bylo přípravou na mateřství odbornou organizací. Tříměsíční kurz nás s mužem připravoval na to, že k nám přijde děťátko. V průběhu nám docházelo, že si musíme zodpovědět mnoho otázek o původu dítěte, jeho rodičích, nemocech či rase. Být k sobě upřímní a říct si, co už ne. 

Číst celé... >>

JITKA: Takový normální císař...

Chodila jsem do práce, řešila hypotéku, rekonstrukci bytu a tak nějak jsem se vůbec nepřipravovala na svoje miminko, říkala jsem si, zvládla to každá, tak proč bych já neměla. Jen jsem si představovala jak budu mít rychlý, krásný a bezbolestný porod. Nevím proč, ale dvakrát se mi zdálo, že mi miminko vyndali z bříška, vůbec to nebolelo a miminko se tvářilo nadšeně, že je u maminky. Možná to byl předvoj toho, že mě čeká císařský řez.

Číst celé... >>

JARKA: Moje prázdná náruč

Byl duben, příroda se pomalinku probouzela k životu a my jsme vyrazili k rodičům na chalupu 80 km od Prahy, kde jsme v té době bydleli. Měl to být hezký víkend. V té době jsem za sebou měla víc než polovinu těhotenství a pomalu jsme plánovali stěhování do domečku, zpátky na západ, blíže k rodičům. Po cestě jsem cítila zvláštní pnutí v břiše směřující směrem dolů, ale nijak zvlášť mě to neznepokojovalo...

Číst celé... >>