UŽ 6 LET POMÁHÁM MAMINKÁM JAKO JSI TY

DÍTĚ JAKO MÓDNÍ DOPLNĚK? TĚŽKÁ TRHLINA V KARIÉŘE MÁMY...

Jsem máma tří kluků (2010, 2013, 2017). A řeknu ti to upřímně. Ono to ani u nás nebylo a není vždycky tak růžové, jak se může zdát.

Jako prvomáma jsem si tenkrát myslela, že to bude brnkačka. Že kam dítě položím, tam zůstane. Že bude spát tak často, tak dlouho a v tu dobu, jak si představuju já. Že ocení tu nazdobenou postýlku s nebesy a monitorem dechu. Že nebude brečet. Že bude krásně a potichu hajat v pečlivě vybraným dyzajnovým kočárku a já se budu procházet a poslouchat zpěv ptáků. 

Ne, já ho nechtěla jako módní doplněk. Přála jsem si ho, těšila jsem se na něj. Ale jako k módnímu doplňku jsem k němu přistupovala. Jako k věci, která se dá naprogramovat podle mých představ. Realita byla drsná, co ti budu povídat. Srazila se s mými očekáváními a představami.

Syn dost brečel. V zavinovačce, bez ní. V postýlce, v kočáru, v náručí. Bála jsem se na něj sahat, protože podle návodu v chytré knize jsem nebyla schopná se naučit tu "správnou manipulaci". A on pořád řval. 

VRÁTIT SE TO NEDÁ. ALE DOHNAT JO!

Byla jsem na začátku svého mateřství přesvědčená a úplně posedlá myšlenkami, které možná znáš i ty, totiž že:

♦ ho bolí bříško
♦ má prdíky
♦ ho rozmazlím
♦ mu ublížím
♦ musí spát sám v postýlce...

Až mi jednoho krásného dne nějakým zázrakem došlo, jak se chovám hloupě a pošetile. Najednou jsem pochopila, že pláče hlavně proto, že chce být se mnou. A pak to šlo s mojí proměnou dost rychle. Kdybych tenkrát potkala samu sebe o pár let starší, asi bych se nestačila divit.

A začaly mě napadat vtíravé otázky jako:

♦ Proč se vlastně miminko musí vozit neosobně v kočáru a nesmí se nosit na rukách?  ♦ Kdo to zakazuje?
♦ Proč se musím učit podle návodu, jak dítě držet a připadat si u toho jak debil?
♦ Proč musí spát jen samo v postýlce? Kdo to přikazuje?
♦ Proč se nesmí kojit kdykoliv si samo řekne?
♦ Proč pláče i po kojení?
♦ Proč mě vždycky počůrá, když ho přebaluju?
♦ Co mi tím pláčem chce vlastně říct a jak mám na něj reagovat?

Došlo mi, že společnost maminkám namlouvá, že jsou pro svoje děti ty nejnebezpečnější osoby pod sluncem. Jenže ono je to přesně naopak.

CO ODE MĚ DOSTANEŠ

Nechci tvrdit, že jsem sežrala Šalamounovo víš co, ale už 6 let úspěšně podporuju maminky jako jsi ty v kojení, učím je vázat šátek a nosit v něm miminko a pomáhám jim rozklíčovat pláč miminka. Nejlepší je, když se s nastávající mámou scházíme už v těhotenství, abychom se dobře poznaly. Pak jí můžu provázet těhotenstvím, přípravou na porod, při porodu i po porodu. 

Vždycky je lepší vidět se osobně. To půjde, pokud jsi z Karlovarského kraje. Pokud to ale k sobě máme daleko, spojíme se online. Můžeš taky ve svém městě zorganizovat seminář o pláči dětí, který vedu. Přijedu za tebou kamkoliv.