Kategorie: Vztahy

Vzkaz pro tátu

Můj milý táto, první, co jsem na tobě poznal, byl tvůj hlas. Znám ho od doby, kdy jsem byl součástí mámina těla. Poslouchal jsem tě, když jsi na nás mluvil nebo když sis hrál s mými staršími sourozenci. Vnímal jsem tvojí ruku, když jsi mámě hladil bříško a snažil se ucítit moje šťouchance. Cítil jsem,...

Reklamace miminka

“Nakojím miminko, usne, vezmu mu prso a chci ho položit – v tu ránu je vzhůru a brečí. Tak zase kojím, to pak blinká, škytá, brečí. Když ho chci položit, zase brečí. Co dělám špatně?” Čtu a poslouchám tento povzdech dnes a denně. Novopečené mámy, které jsou rozčarované z chování svých miminek a cítí se...

Šestinedělní svátost

Šestinedělí je velmi citlivé a důležité období a také by se tak k němu mělo přistupovat. S úctou, pochopením a podporou. Stejně tak citlivé, křehké a lehce rozbitné jsou duše i tělo ženy. Jenomže pochopení se děje v rodinách i společnosti jen málokdy. Vysoké, nereálné nároky má na ženu nejen okolí, ale díky společenskému tlaku i ona sama na sebe.

Jinak než jsem chtěla

Ta myšlenka mi prolétla hlavou hned v tom okamžiku... Trochu jsem se lekla, ale rychle jsem jí zahnala. Ne, teď ne. Zaprvé teď přece nechci, za druhé nov je ještě docela daleko. Okamžitě to pouštím z hlavy.

Mých 10 důvodů, proč nosím a dělá mi to radost

Chceme, aby naše miminka věděla, že se narodila do láskyplného prostředí, do jistoty, do bezpečí, že jsou námi přijímaná se všemi svými potřebami a očekáváními. Nejen někdy, ale pořád, konzistentně. Je-li dítě milováno "na dálku", pak neví, že je milováno. Cítí se nemilováno. To pomyšlení nesnesu.

ELIŠKA: Narození velkého učitele

Celou dobu jsem si přála rychlý a bezbolestný porod, což se mi do puntíku splnilo. Vesmír je však velký šprýmař, a tak to zařídil po svém. Na svůj první porod jsem se přepečlivě připravovala. Přečetla jsem mnoho knih – Zdravé těhotenství, přirozený porod, Bonding – porodní radost, Aby porod nebolel a další. Zakoupila jsem si...

Pavla Vlasáková, Embryo v dlaních

Život a smrt jedno jest

Začala jsem tento článek psát ještě před tím, než došlo k teroristickým útokům v Paříži. Člověk opravdu neví ani dne, ani hodiny, kdy jeho život skončí. Upřímnou soustrast všem pozůstalým. Nevím, čím to je, že mě téma konce a posledního loučení v posledních týdnech tak dohání. Velmi nad tou černou Stařenou přemýšlím a nemůžu se myšlenky...