Syndrom dokonalé matky

Stále se usmívá. Nikdy se nezlobí. Nikdy se nevzteká. Nikdy nekřičí. Stále má pochopení a respekt pro všechny a všechno okolo. Je k dispozici vždy a všem. Je trpělivá. Je stále spokojená a zdravá. Je stále plná energie.

Její děti se pořád usmívají, jsou přátelské, nikdy se nevztekají, nepláčou, nekřičí (a už vůbec ne na veřejnosti), nikdy nejsou nemocné.

Sci-fi?

Samozřejmě. Taková žena neexistuje. A jestli existuje, tak je to mimozemšťan.

Nejsem dokonalá matka, to tu píši otevřeně a beze studu. Ale syndrom dokonalé matky se o mě čas od času stejně podle pokouší. Mívám stihomam, že musím být taková, jak se ode mě očekává, že nesmím křičet, zlobit se, mračit se, být nabroušená, líná… Takhle se přece hodné holčičky nechovají! Fuj, že se nestydíš! Nebudou tě mít rádi!

To je ale iluze. Implantovaný program z mého dětství v mé mysli.

Naštěstí jsem však znovuobjevila v průběhu vlastního mateřství dvě zásadní věci, které děti tak dobře ví a tak dobře nám to jako v nejčistčím zrcadle ukazují, pokud to v nich dospělý svět neutluče:

  • Mám právo na negativní pocity. Mám právo je projevovat. Nebudu sama před sebou, před dětmi a před světem předstírat, že je mi do zpěvu, když je mi do křiku nebo mám chuť rozkopat dveře. Odmítám si nasazovat masku. Někomu se to nelíbí? Nejsem podle jeho představ? Tak je to jeho vlastní problém, ne můj.
  • Mám právo netrpět pocity viny, když mi čas od času prostě bouchnou saze. Jasně, vždycky je mi to pak líto, když třeba na děti křičím. Naučila jsem se, že se ale vždycky můžu omluvit, vysvětlit, co se se mnou děje, že nejsem stroj, ale člověk. Pomazlíme se a jedeme dál, už se k tomu nikdo z nás nevrací. Nevracíme se ani k excesům dětí, kteréžto lekce dostávám pravidelně a v hezky intenzivní formě. To abych náhodou nezapomněla, že bouřka přijde, smete vše, co jí přijde do cesty, pročistí vzduch a zase odejde.

Beautiful woman hiding her sadness behind the smiley mask, Image: 199646744, License: Royalty-free, Restrictions: , Model Release: yes, Credit line: Profimedia, Stock Budget

Jedna mně blízká a milá duše, inspirativní žena a dula Šárka, trefně řekla:

„On je virtuální svět v tomhle děsně zrádný, každý sdílí jen šťastné fotky z dovolených a úspěchy dětí, dojemné příběhy plné laskavosti a ten celkový obraz skutečného lidství se z toho vytratí.“

Tak víte co? Já vám to řeknu. Mně se občas stává, že „selžu“ a pak mám výčitky. Moje děti kňourají, řvou, vztekají se, perou se (ano, tak moc nevychované bývají). Když jsem natlakovaná jako papiňák já, jsou logicky natlakované i ony. Já na ně křičím, jsem protivná, jsem nepříjemná, buším do zdi, třískám dveřmi a otevírám si na sebe dokořán okno, abych se zchladila.

Zlobí mě, že jsem si ráno chtěla zacvičit jógu, ale místo toho jsem musela neodkladně třikrát vařit a chladit čaj, dvakrát mazat housku, a jednou zametat rozbitý květináč, jehož obsah, který se donedávna dal nazývat pokojovou květinou, způsobil, že jsem ještě třikrát musela utírat kočičí blitku.

Že jsem si chtěla po snídani vyčistit zuby a čistím si je nakonec až po večeři, že jsem si slibovala, že dneska už si opravdu po víc jak týdnu umyji vlasy a zase nic. A že když si chceme s mužem přes den odpočinout nebo mě bolí hlava, ale děti nám na to zrovna kašlou, tak je posadím k pohádce a jdu si lehnout místo toho, abych si s nimi četla, kreslila, stavila či vytvářela jiné hodnoty podle Montessori.

Tak, je to venku. Teď to o mně víte.

Přidávám tímto do virtuálního světa svou odvrácenou stranu matky. Ale víte co? Ono je to docela úlevné vědět o sobě, že jsem obyčejný člověk se svými silnými i slabými stránkami. Že taky svoje emoce neudržím pod pokličkou, že taky někdy ujedu, že taky pořád nefrčím na plný plyn.

Tak si to prostě dovolím a odpustím, dětem se za svou slabou chvilku omluvím a to, co jsem jim nebyla schopná dát před chvílí, to jim dám teď, když jsem upustila páru, snížila vnitřní tlak a načerpala do srdce na místo bouřkového mraku zase kus slunce.

Učím se s tím pracovat, abych nebyla vzteklá a protivná zbytečně. Učím se pracovat s negativní emocí rychleji, abych se v ní zbytečně dlouho neplácala. Učím se mít nadhled a spoustu věcí prostě neřešit a nezabývat se jimi. Učím se větší trpělivosti.

A učit se znamená dělat také chyby. A dělat chyby je lidské a není to trestuhodné. Všichni jsme stále dětmi, kteří jednají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tak se za chyby netrestejme.

Jste dokonalí takoví, jací v tuto chvíli jste. Teď jste nejlepší, jací vůbec dokážete být. Naučte se se sebou pracovat a mít se rádi, buďte k sobě shovívaví. Pocit viny pusťte k vodě, není to dobrý kamarád pro život.

Ideální univerzální dokonalá matka neexistuje.

Jste dokonalá matka taková, jaká jste právě teď.

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře