Šestinedělní svátost

K názvu článku mě inspirovala přednáška Šestinedělí – zapomenutá svátost, o kterou jsem poprosila kamarádku, lékařku – gynekoložku Báru Müller, aby jí přednesla na našem letošním festivalu Být spolu 2017.

Šestinedělí je velmi citlivé a důležité období a také by se tak k němu mělo přistupovat. S úctou, pochopením a podporou. Stejně tak citlivé, křehké a lehce rozbitné jsou duše i tělo ženy. Jenomže pochopení se děje v rodinách i společnosti jen málokdy. Vysoké, nereálné nároky má na ženu nejen okolí, ale díky společenskému tlaku i ona sama na sebe.

Česky období poporodní svátosti nazýváme šestinedělí – dáváme mu tedy limit šesti týdnů. To je ale jen orientační údaj, asi stejně jako „termín porodu“, to je taky pouze orientační údaj. Pokud žena cítí, že potřebuje delší čas na sžívání s miminkem a vpravování se do nové role matky, mělo by jí to být bez zbytečného údivu a komentování dopřáno.

Německy se šestinedělí řekne das Wochenbett. Je z toho patrné, že to pravé místo pro ženu v šestinedělí by měla být postel, společné hnízdo pro ni a miminko, v přeneseném významu tedy jakékoliv místo, kde se budou oba cítit bezpečně a hlavně tam budou moct být spolu v objetí. Tím ideálním místem tedy skutečně není sporák nebo úřad.

Proč tedy společnost, okolí, rodina a dokonce i žena sama od sebe očekává, že po porodu bude fungovat na 100%, že se přece vůbec nic nezměnilo, že bude vařit, prát, uklízet, obskakovat návštěvy, které si budou podávat dveře, vařit jim kafe a péct buchtu, vodit starší děti do školky a na kroužky, bude dvakrát do týdne na převážení s miminkem u pediatra (nekomentuji, abych se nerozohnila nad touhle absurdností), vyběhá si po všech možných úřadech nemožné papíry a tak dál?

Jak už jsem zmínila, šestinedělí by mělo být vnímáno jako posvátný čas, čas jen pro ni, miminko a novou rodinu. Žena zrovna prošla „branou smrti“ – skončila období těhotenství, porodila a začala nový život s čerstvým, voňavým, maličkým človíčkem v náručí. Toto všechno se neobejde bez poměrně velké výměny energie – žena mnoho energie vydala a mnoho nové energie teď má přijímat.

Ženě má dát porod sílu, ne jí sílu sebrat.

– Patrik Bálint –

O tom, jestli v dnešním nastavení společnosti, kdy ženě a dítěti bereme porod z jejich rukou, porod sílu dává nebo ne, bychom mohli dlouze diskutovat. Odpověď na tuto otázku má každá z nás v sobě…

Pokud si žena odpoví „ano, porod mi sílu dal“, je právě proto potřeba začít ctít její šestinedělí. Pokud si odpoví „ne, porod mi sílu sebral“, o to víc podpory ke klidnému prožití šestinedělí má dostat a o to víc má její okolí šestinedělí ctít!

Moje tři šestinedělí

Poprvé

Poprvé jsem cítila, že chci být první dva měsíce sama s miminkem a mužem. Jenže porod a doba po něm byly, jaké byly, ztratila jsem už při porodu napojení na dítě, ztratila jsem napojení sama na sebe. Tím pádem jsem si i šestinedělí tak nějak blbě nastavila.

Ne, že by si u nás návštěvy podávaly dveře, ale úplně stačila jedna necitlivá tchyně, která se chovala jako slon v porcelánu. Co šlo, to se rozbilo a já pak lepila střepy…

Navíc jsem se mylně domnívala, že priority nemusím přehodnocovat. Že je potřeba mít domácnost ve stejně perfektním stavu, v jakém byla doteď. Takže kolotoč dokonalý úklid – vaření – praní – žehlení atd. jsem si roztáčela znovu a znovu sama. Moje první šestinedělí bylo plné slz a pocitu hluboko ve mně, že jsem naprosto nedostatečná a neschopná, že nedokážu být dobrá matka, žena, hospodyně. (Nebojte, pochopení tam přišlo, ale skoro až za tři měsíce.)

Podruhé

Podruhé jsem se poučila z mnoha vlastních chyb a nevědomosti a prožila jsem krásný, rychlý porod našeho prostředního syna. Ano, tohle byl porod, o kterém můžu s nejčistším svědomím říct, že mi dal sílu. Dává mi jí dodnes, kdykoliv si na něj vzpomenu.

Jenomže jsem se chytila do pasti. Nedala jsem na rady zkušenějších, moudřejších žen, abych si dala čas a abych první dva měsíce nedělala opravdu nic. Cítila jsem se tak plná energie, že jsem jim prostě nevěřila. Říkala jsem si, že je mi skvěle, že můžu skály lámat, že už několik dní po porodu zvládnu levou zadní péči o dvě děti, domácnost, prostě všechno. A po dvou měsících, kdy jsem ze sebe ždímala, co šlo, se mi ta moje pošetilost vrátila jako bumerang. Byla jsem zralá takříkajíc „na Bohnice“.

Potřetí

A taky jsem si to dobře zapamatovala. Především jsem si v sobě nějak srovnala, že není nic špatného říct si o pomoc. Že jako fakt nemusím zvládnout všechno sama. Když mě asi měsíc před porodem, kdy už jsem se sotva hýbala, chytilo úplně neodolatelné hnízdění, poprosila jsem několik dobrých kamarádek o to, aby mi pomohly připravit „hnízdo“.

A tak přišla Janina, která dokonale vyleštila podlahu, že by se z ní dalo jíst a průběžně mi až do porodu chodila pomáhat s čímkoliv, co jsem si v předporodním rozmaru vymyslela, že nutně musí být. Jarka vyčistila sporák a troubu, že vypadaly jako nové, navíc uvařila i jídlo. Maruška umyla okna, aby nám sem svítilo jarní slunce. Dáša upekla a uvařila. Bára mě namasírovala. A manžel připravil koupelnu, že se jen leskla. Ze srdce děkuju!

Tak jsem mohla čekat na miminko v klidu, s vědomím, že nemusím vůbec nic. A když se pak v první jarní den po dvou hodinách porodu narodil náš třetí syn, zalezla jsem si s ním do hnízda a byla tam s ním prakticky dva měsíce.

Ne, vážně nemusíte NIC a můžete COKOLIV

Fakt! Já jsem to sobě i miminku dopřála. A záměrně tomu neříkám „luxus“, protože to by neměl být luxus, ale běžné chování. Samozřejmě to tak bylo za úžasné podpory a pochopení mého muže. Byl trpělivý a klidný.

Manžel s námi zůstal doma první čtyři týdny, vařil, sem tam poklidil, nosil mi jídlo a pití do postele, kde jsem odpočívala s nahým miminkem spícím na mém nahém břiše a prakticky nonstop se kojícím, chodil se staršími dětmi ven.

A já jsem navazovala na nádhernou a silnou porodní energii tím, že jsem jednoduše čerpala další energii a poznávala se s miminkem. Když jsem potřebovala vstát taky, brala jsem si miminko s sebou do šátku. Venku jsem s miminkem za prvních několik týdnů byla jen párkrát (samozřejmě v šátku), lépe nám bylo doma v klidu a bezpečí. A dnes vám můžu říct, že se nám to všem fakt dobře vyplatilo.

Doma to sice nemáme tak naleštěné jako kdysi před sedmi lety, ale co už. Přehodnotili jsme a přeskládali priority. Byt jako ze škatulky už na tom žebříčku hodnot vážně není na prvních místech.

Návštěvy jsem si celé šestinedělí pečlivě vybírala. Pustila jsem k nám jen ty, kterým jsem plně důvěřovala (protože po porodu jsou žena i miminko zranitelní, dokonce i po krásném, rychlém porodu) a kteří nám přinesli třeba oběd, čímž nám hodně pomohli.

Dopřejte si pomalý start i vy

Jasně, já vím, slyším argumenty: „nemám takového chlapa jako ty“, „mám další malé děti, musím se jim věnovat“, „nemám čas se válet a pořád jenom kojit“ a podobně. Úplně to chápu, ale proto jsou ženy ženami, aby dokázaly najít způsob, jak to může jít co nejlépe.

Pokud nemůžete s miminkem jen tak kůže na kůži ležet, odpočívat, spát a číst si, vezměte si k ruce pomocníka – šátek na nošení dětí. A najděte si i přes všechen shon přes den aspoň jednu příležitost, kdy si budete moct lehnout a pospat si. Uvidíte, že vás to dobije energií.

Po porodu prostě není kam pospíchat. Nezblázní se nic, zbláznit byste se mohly případně jen vy. Je lepší odsunout všechno stranou, zapojit do péče o starší děti a o domácnost muže, příbuzné, kamarádky a rozjíždět se pomalu. Pomalu se zapojovat do běžného života souběžně s tím, jak se budete sžívat s miminkem.

Vybírejte si pečlivě návštěvy, které se vám nebudou sápat po miminku a ani to s nimi nepřehánějte. Když už si někoho pozvete, ať přinese „vstupné“ – jídlo, pomocné ruce při úklidu, vyvenčí psa nebo udělá cokoliv, co budete potřebovat.

Buďte na sebe hodné, slevte ze svých nároků. V prvních týdnech a měsících po narození vás miminko potřebuje tolik, jako pak už nikdy. Je to doba, která se nebude nikdy opakovat a nezáleží na tom, jaký porod jste spolu zažili. Stojí za to zastavit se a žít těch pár týdnů tak trochu „jinak“ a pomalu.

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře