Jak na prdíky a bolavé bříško

Určitě ten příběh mnoho z vás zná. Miminko pláče a pláče a pláče, odtrhává se od prsa a pak se k němu zase divoce přisává, znovu pláče, nic nepomáhá, ani kojení, ani tišení, ani prst nebo dudlík… Pláče po kojení, je neklidné po probuzení, pláče večer. Vy už ze zoufalství nevíte, co dělat, tak chodíte sem a tam po bytě s mrňousem v náručí a modlíte se, aby už byl tomu křiku konec.

Vůbec netušíte, co tomu dítěti může být a nejspíš hledáte chybu sami v sobě (mám málo mléka? Nechce se kojit, protože mám špatná prsa? Nechce se mnou být? Starám se o něj špatně? Anebo ho bolí bříško a já mu od toho neumím pomoct?). Opakuje se to takhle každý den.

Věřím, že je to pro vás těžké. Sama to znám. Náš prvorozený syn první dva měsíce prakticky proplakal. Myslím si, že kdybych měla informace, které mám dnes, zvládla bych se k celé situaci postavit jinak.

Posílám vám video z online průvodce NEPLAKEJ. V tomto průvodci dostanete více informací, proč miminka pláčou, co nám tím chtějí sdělit a co vy můžete udělat pro jejich spokojenost.

Přihlašte se do online kurzu TADY. Do neděle 10.12. na něj platí sleva 34%.

↓↓↓

Co se zkusit podívat na pláč z jiné perspektivy?

Pláč je totiž jedním z komunikačních prostředků dítěte. Pláč sám o sobě je tedy v pořádku. Na rodičích je, aby na pláč adekvátně reagovali, ne se snažili miminko za každou cenu umlčet. Pokud se miminko něco snaží sdělit, raději mu naslouchejte, tište ho, ale neumlčujte a samozřejmě naplňujte jeho potřeby – především potřebu blízkosti a doteku.

Chování miminka přímo ovlivňuje duševní pohoda a vyrovnanost matky a celé nové rodiny. Miminko neprojevuje pláčem jen nepohodlí a hlad, jak se mnoho lidí mylně domnívá, ale především osamocenost a frustraci z nenaplnění potřeb, způsob, jakým přišlo na svět a oddělení od maminky. A dost často také potřebu VYLUČOVAT. Dost často znamená několikrát denně. I v noci 🙂

Cože, ptáte se? Jakou potřebu vylučovat?

Přiznám se vám, čeho všeho jsem kdysi jako novopečená matka byla schopná já, když jsem netušila, proč to moje miminko pláče. Moc jsem mu nerozuměla a tak jsem se upnula na instantní vysvětlení: PRDÍKY. Bolí ho břicho.

Zkoušela jsem masáže. Plakal. Zkoušela jsem ho mazat kmínovým a fenyklovým gelem. Plakal. Zkoušela jsem všemožné kapky, od odporně chemického sabsimplexu po neuvěřitelně drahé probiotické kapky. Plakal. Hřála jsem mu bříško fénem. Plakal. Všechny moje snahy zůstaly bez výsledku.

Ony tyhle všechny pokusy vlastně byly takové placebo pro mě, abych měla pocit, že jsem vyzkoušela všechno, co se dá. Moje dítě je ale naštěstí dost paličaté, a tak to nevzdalo, dokud mě nedovedlo k pochopení, že si prostě a jednoduše nechce dělat do gatí.

Kde se tedy takzvaná „bolest bříška“ bere?

Prdíky jsou pro mě osobně takové kontroverzní téma. Z hlediska biologie člověka a vývoje totiž nedává bolení bříška velký význam. Zkusme na něj najít třeba netradiční, ale za to funkční odpověď. Třeba se vám zamlouvat nebude, třeba vás naopak nadchne a hned jí vyzkoušíte v praxi.

Mláďata žádného savce nemají fakticky potíže s trávením mateřského mléka. Miminka národů, které své děti tradičně nosí, kojí, spí s nimi společně a slyší na jejich vylučovací potřeby, také nemají s „bolením bříška“ potíže.

Řeknu to na přímo: miminkům není příjemné vylučovat si do kalhot. 100% ozkoušeno na mých vlastních dětech a odpozorováno na desítkách dalších dětí 🙂

Západní civilizace dětí učí, že plena je záchod (a asi tak za další dva roky je paradoxně učí, že plena není záchod).

Pokud rodiče nečtou signály dítěte, dítě drží svěrače pevně sevřené, dokud to jde. Když už nemůže déle, do pleny postupně trochu upustí. Tímto vědomým zadržováním vzniká „bolení“ bříška a prdíky.

Kdybyste si celý den nemohli dojít na záchod, pravděpodobně by vás bříško bolelo také. Jistě se vám častokrát stalo, že miminko uvolnilo svěrače zrovna ve chvíli, kdy jste ho z pleny vybalili. Na tuto příležitost totiž doslova čekalo.

Kdy, kde, co a jak?

Máte jedinečnou možnost naučit se rozumět svému dítěti a prohloubit vaše propojení, když různými způsoby signalizuje svou potřebu vylučování. Vlastně stačí jen důvěřovat dítěti a přijmout myšlenku, že miminko si je svých svěračů vědomo. Ani se na to nemusíte křečovitě soustředit, půjde to samo. Pak už vám postupně naopak bude dělat problém potřebu dítěte ignorovat.

Pravdou je, že čím dříve po narození miminka začnete, tím to půjde snáz. Takže pusťte se do toho směle klidně ještě ten den, co se miminko narodí. A jestli jste se o vylučovacích potřebách miminka dozvěděli až dnes, začněte klidně až teď a prostě ho nechte vylučovat jinam, než do pleny. Nikdy není pozdě.

Jak začít?

Někomu se nejdřív může zdát složité, jak vlastně začít. Začněte tedy chvílemi, kdy miminko spolehlivě potřebuje vylučovat. U mnoha dětí je to stejné:

  • Čůrají vždy po probuzení. Jakmile se miminko probudí, moc to neprodlužujte, svlečte ho a podržte nad jakoukoliv nádobou, můžete u toho třeba pomáhat i citoslovci „čččč“ nebo „ssss“ nebo jakkoliv jinak, co evokuje zvuk čůrání. V šátku po probuzení poznáte neomylně, že miminko potřebuje vylučovat. Začne natahovat nožky, odtahovat se ručičkami a celkově se bude snažit vykroutit ven jako žížalka.
  • Čůrají a kakají často při kojení. Miminko začne prso pouštět, znovu se chytat, zase pouštět, bude očividně neklidné – opět to neznamená bolení bříška nebo „málo mléka“, ale naprosto prozaickou potřebu nechat se vysvléct, podržet nad nádobkou a v klidu se uvolnit. Buďte připraveni na to, že to může trvat i několik minut. Trpělivost se vyplatí.
  • Znovu opakuji, že při nošení v šátku nebo ergonomickém nosítku poznáte neomylně, že miminko potřebuje vylučovat. Ať už za bdělého stavu nebo po probuzení. Většinou se miminka chovají podobně: začnou natahovat nožky, odtahovat se ručičkami a celkově se budou snažit vykroutit ven jako žížalka. Některé děti navíc i poplakávají.
  • Náhlý pláč nebo nervozita také bývá známkou potřeby vylučovat. Často to poznáte tak, že miminko začne z ničeho nic pokňourávat nebo rovnou plakat, znervózní (začne intenzivně kopat nožičkami, může si i začít strkat pěstičky do pusinky). Určitě toto chování od miminka už znáte 🙂 Tak schválně, sundat plenu a jde se na věc!

Postupně se naučíte vidět i jiné projevy. Projevy nejsou stálé, dítě je používá třeba několik týdnů, pak dojde k nějaké změně (jako např. posun v psychomotorickém vývoji) a začne používat nové projevy. Proto buďte připravení na to, že život s miminkem je značně dynamický a vyžaduje po vás flexibilitu 😀

Moje děti třeba byly co do projevů dost vynalézavé. Vzpomínám si na ty nejvýraznější, které pro nás byly signálem, že miminko potřebovalo čůrat nebo kakat: už zmíněné pouštění prsa při kojení, náhlý pláč a nervozita, kopání nožkami.

Pak také ublinknutí, šilhání jedním očičkem, spojování prstíčků a jejich soustředěné prohlížení, a pokud jsem nereagovala, přešlo to do hlasitého netrpělivého projevu…

  • V noci miminka také potřebují čůrat. Není pravda, že čůrají ve spánku. Vždy se proberou alespoň do polospánku. Začnou se vrtět a třeba se chtějí u čůrání i kojit. Na potřeby dítěte může maminka reagovat, když spí společně v rodinné posteli. Někdy se děti nechají ukojit, vyčůrají se do plenky a spí dál, pokud maminka plenku nesvleče.

Všimla jsem si na sobě, že v noci jsem k projevům dítěte daleko pozornější a vnímavější, než občas ve dne. A skutečně jsem nebyla ráno víc unavená, i když jsem děti v noci dávala čůrat. Stalo se to pro mě samozřejmostí a nevnímala jsem to nikdy jako problém.

Pokud byste k tomu rádi měli svého osobního průvodce, přihlašte se do videokurzu. Čeká na vás devět cca 5-minutových videí o pláči a bolavém bříšku a uzavřená skupina na facebooku, kde se vám osobně budu věnovat.

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře