PETRA: Jak se rodí bohyně

Je mi ctí, že mohu na stránkách Mateřství S.R.O. = Snadno, Radostně a Otevřeně sdílet porodní příběh mé kolegyně, lektorky nošení dětí v šátku, Petry Chvátalové. 25. května porodila jako bohyně malou bohyni Vesnu. 

bohyně

Včera večer se nám narodila naše krásná Vesna. Původně plánovaný domácí porod nám bohužel nevyšel, přesto byl celý závěr těhotenství i porod sám krásnou a poučnou cestou.

Ve zkratce: ve 35. týdnu mi začala odtékat plodová voda, která odtékala až do porodu. Vydržely jsme ležet a čekat (za velmi empatické podpory mé PA) až do prvního dne 39. týdnu, kdy jsem začala silně krvácet a odjela sanitkou do porodnice.

Zde po UZ vyšetření k vyloučení předčasného odloučení placenty jsem se nechala hospitalizovat ke sledování a podepsala odmítnutí všech zákroků a výkonů (podání atb., vag. vyšetření, vyvolání porodu,…) a čekala.

S PA jsem se domluvila, zda je ochotná vůbec nezasahovat a nechat mě porodit zcela samotnou a ona k mému velkému překvapení souhlasila. Po asi třech hodinách příjemného tvrdnutí břicha (asi se tomu říká kontrakce 😉 ) mě tato PA předala své kolegyni z noční směny se slovy, že platí vše, na čem jsme se domluvily.

Ještě jsem se ujistila, že mě nepřijde kontrolovat večerní lékařská vizita, vypnula si všechny bloky v hlavě a řekla jsem si, že jdeme na to. Proběhlo několik silnějších kontrakcí a když bylo jasné, že jde vše do finále podložila jsem si pod sebe žíněnku, udělala si hnízdečko, zaklekla a zcela se oddala tomu „frkotu“.

PA z chodby zaslechla mé hlasové projevy, vstoupila do pokoje a velmi klidným hlasem prohlásila: „To bude asi rychlý, že?“ Sedla si do kouta a jen tiše sledovala, jak chytám Vesnu do svých rukou. Potom se mě zeptala, zda chci pomoct vylézt na postel a odešla se slovy „Tak já vás tady teď holky nechám a přijdu za chvilku“.

Potom jsem za její asistence porodila placentu a domluvily jsme se, že mi prohlédne případná porodní poranění jen ona, bez zrcadel, že lékařku k tomu nepotřebuji a šla mi zařídit propouštěcí zprávu.

Jediným trochu rušivým elementem byla pediatrička, která si neodpustila komentáře o tom, jak nám doma dítě umře, atd… Tři hodiny po porodu jsme seděli v autě a odjížděli domů, seznámit Vesnu se všemi ostatními sourozenci.

Takže jsem prožila něco, o čem jsem si myslela, že není v ČR vůbec možné – porod v porodnici, během kterého na mě a na dítě nikdo nesáhl a ani k tomu neměli moc „chytrých“ řečí.

Nevím, jak velkou roli v přístupu zdravotníků sehrálo to, že jsem vzděláním PA a mám za sebou 2 domácí porody, ale v každém případě to pro mě mělo velký význam v tom, že jsem zjistila, že i porod v porodnici (jeden z mých největších strašáků) nemusí být traumatizující zážitek. Pokud to bude pro kohokoliv z Vás alespoň částečná úleva, budu nesmírně ráda.

P.S.: Porod proběhl v Brně – Bohunicích.

Petra Chvátalová, www.detivsatku.cz

 

CHCETE PŘIPOJIT VÁŠ PŘÍBĚH I VY? KONTAKTUJTE MĚ >>

O své porodní příběhy, jak ty smutné, tak ty krásné, se s vámi na této stránce dělí ženy ze všech koutů republiky.

Mým přáním je, aby vám byly inspirací, poučením a cestou k přemýšlení a pochopení. Aby vám byly vzkazem, že ta nejzásadnější otázka, kterou si budete klást s příchodem svého děťátka, zněla „JAK?“. Teprve až po této otázce přichází otázka „KDE?“. 

Mým přáním je, aby všechny tyto příběhy dohromady skládaly mozaiku reality, jak děti přichází na svět a co můžeme společnými silami udělat pro to, aby došlo k pozitivním změnám.

O svůj příběh zrození se můžete podělit také vy. Pošlete mi své vyprávění na email mirkakriz@seznam.cz.

Můžete připojit i fotky či obrázky, které jste malovaly. Vaše příběhy zveřejním na této stránce.

ZPĚT na úvodní stranu blogu >>

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře