Kojení není naučené, ale vrozené chování

kojení

Velké procento žen, které už po několik desetiletí odchází z porodnice se svými novorozenými dětmi, má potíže s kojením. To není výmysl, to je konstatování prostého, ale smutného faktu. Toto jsem věděla už v době, kdy jsem čekala prvního syna. Když jsem ale začala jako poradkyně podporovat ženy v kontaktu s jejich dětmi, došla mi závažnost tohoto stavu. Myslím, že je načase začít se veřejně zamýšlet nad příčinami a nad tím, jak z toho ven.

Ženy v porodnici, od pediatrů, poradkyň, babiček i kamarádek dostávají například následující rady:

  • ať miminko přikrmují (protože nemají mléko vůbec, mají ho slabé, nebo protože miminko neumí sát)
  • ať používají kloboučky a formovače bradavek (protože mají vpáčené nebo ploché bradavky)
  • ať pijou byliny nebo užívají léky (protože mají málo mléka a bez nich by ho neměly vůbec)
  • ať miminku nechají tzv. „střihnout přirostlou uzdičku“ (protože kvůli ní nemůže sát)
  • ať miminko kojí pevně svázané v zavinovačce (aby se s ním nemusely prát, protože ono se pořád odtahuje)
  • nebo ať se na kojení rovnou vykašlou, protože patří mezi skupinu žen, které prostě kojit nemůžou.

Toto je jen neúplný výčet ze všech možných nesmyslů a mýtů, kterými je kojení opředeno. Možná jste je i vy samy už někdy slyšely, možná jste slyšely i spoustu jiných. Hádám, že na mateřském sebevědomí vám moc nepřidaly. Pokud chcete najít odpověď na otázku, která vás v souvislosti s mýty napadla, podívejte se ZDE>>

Problémy s kojením nevznikají tím, že by žena snad nebyla schopná kojit, anebo že by dítě nebylo schopné se kojit.

Příčinou problémů s kojením jsou necitlivé zásahy zvenčí.

Konkrétně jde o:

  • předávání nepravdivých a poškozujících informací o kojení již od dětství, v době dospívání až po dobu těhotenství a porodu
  • medikace při porodu
  • rutinní oddělování matek a dětí bezprostředně po porodu
  • odkládání dětí mimo tělo matky
  • zavinování dětí
  • kojení dle časového harmonogramu
  • nabízení technických pomůcek (odsávaček, kloboučků, formovačů atp.)

V době, kdy dokrmováníjsem čekala prvního syna, jsem také měla obavy, zda budu moci kojit. A tak jsem si nechala zkontrolovat bradavky, zda je nemám vpáčené, učila jsem se polohy a techniky kojení, pořídila jsem si preventivně odsávačku, nakoupila do zásoby čaje na kojení.

Měla jsem pocit, že na kojení se musí jít přece technicky, působilo to na mě jako pořádná věda. Nebyla jsem si jistá, zda kojení vůbec zvládnu.

Nebyl kolem mě nikdo, kdo by mi řekl: Neřeš a prostě koj, jsi toho od přírody schopná.

Když se po pořádné dávce oxytocinu do krve syn narodil, přistál mi asi na půl minuty na břiše, načež mi byl odebrán, aby byl neodkladně umyt, zvážen, změřen a pevně zabalen do vánočky. Pak nám byly dopřány dvě společné hodiny. Jak jsem se na tuhle chvíli těšila! A jak jsem byla zklamaná a rozpačitá…

Miminko střídavě plakalo, střídavě usínalo. Vůbec se na nás nedívalo. A vůbec nechtělo prso, ani jedno, ani druhé. Po dvou hodinách nám bylo odneseno, a když jsme ho po několika urgencích za další čtyři hodiny konečně dostali, o kojení nejevilo o moc větší zájem.

Vzpomínám si, že jsem na něj rozpačitě hleděla a netušila, co s ním mám dělat. Sestra z novorozeneckého oddělení mě přišla „učit“ kojit: jednou rukou tlačila miminku hlavičku proti mému prsu a druhou rukou mu cpala prsty mou bradavku do pusinky.

Pak mi patřičně zdůraznila, ať miminko bez ní v žádném případě nerozbaluji a ať si ještě rozmyslím, jestli jim ho opravdu nechci přes noc nechat na oddělení, abych se pěkně vyspala. No, chtěla jsem s ním zůstat.

kojení po porodu

Naše miminko pak pořád plakalo. Bylo mi řečeno, že řve hlady, protože nemám mléko. A ať si tedy rozmyslím, jestli ho budu trápit hlady, nebo mu nechám dát alespoň glukózu. Bez podpory, nejistá, zničená, pod pohrůžkou trápení hladem, nechala jsem ho krmit glukózou. Musela jsem zapisovat čárky, kolikrát miminko dostalo příkrm, kolikrát se kojilo, kolikrát kakalo.

Třetí den po porodu se mi velmi bolestivě nalila prsa. Miminko mi bylo odebráno na celý den a celou noc pod lampu. Několikrát jsem o něj šla žadonit a pokaždé jsem byla velmi nevybíravě vykázána. Když mi bylo přineseno, měli jsme vyměřeno pokaždé pouhých deset minut. Jednou jsem to přetáhla na půl hodiny a dostala jsem vynadáno, jak to, že jsem ho neodevzdala po odměřené době. Po každém kojení bylo miminko také zváženo.

Byl to nejhorší den a noc  v mém životě. Plakala jsem prázdnotou, smutkem. Měla jsem pocit, jako kdyby mi miminko zemřelo. Při každém kojení miminku dělalo potíže přisát se na povel na má tvrdá, nalitá prsa. A tak jsem absurdně na noc obdržela lék na snížení laktace.

Další den jsem se při kontrole snažila, seč jsem mohla, aby se miminko přisálo, za dohledu několika lidí stojících jako sudičky kolem mé postele. Na úspěšnosti této akce totiž záviselo naše propuštění domů. Jen nějakým zázrakem se mi syna podařilo před nimi trochu nakojit a jen nějakým zázrakem se od té doby kojil do svých dvou let.

Je vám tento příběh místy povědomý? Zažily jste ho na vlastní kůži?

Takto a v podobném duchu totiž probíhají počátky kojení v instituci snad v 95% příběhů žen a dětí. Když jdu podporovat ženu v kojení nebo nošení, ani se na to neptám, ale skoro vždy ženy začnou samy vyprávět a vždycky je to podobné. Slzy, smutek, spousta energie, která mohla být vydána na něco jiného, a někdy i kapitulace.

Co očekáváte od laktační poradkyně?

Pokud si s kojením nevíte rady, jednou z dobrých cest je požádat o podporu laktační poradkyni. Zeptejte se ale dopředu sama sebe, co od ní očekáváte? Zeptejte se také konkrétní poradkyně, jak vás podpoří?

Některé ženy jsou zvyklé předávat zodpovědnost za sebe do cizích rukou. Tak se někdy také stane, že od laktační poradkyně očekávají vyřešení problému jako mávnutím kouzelného proutku. Čekají, že jim ukáže správnou techniku kojení, polohy, zkontroluje efektivní sání miminka, doporučí pomůcky či dokonce zákroky a bude po problému. Není to jejich chyba. Takto jednat je naučil systém.

Některé laktační poradkyně jsou však zvyklé zodpovědnost za ženy do svých rukou skutečně přebírat, stavět se do role „zachránce“ a proto vám toto všechno nejspíš budou nabízet. Netroufám si říct, že ne každé ženě tento přístup nějakým způsobem třeba nepomůže, ale troufám si říct, že tento přístup není zdravý a jen umocňuje potíže, které žena má.

Nicméně to nejdůležitější a nejzákladnější, na čem řešení problémů závisí, není poradkyně, ale žena sama. Její nastavení, její přístup, její vůle, její trpělivost, její důvěra. Záleží pouze na ženě, jaká rozhodnutí učiní a jakou cestu zvolí.

Nečekejte od poradkyně, že problém vyřeší za vás. Vyberte si poradkyni, která vás ve vaší snaze podpoří, která vám ukáže cestu, která zná vrozené reflexy dítěte, význam kontaktu kůže na kůži, důvěřuje ve vaši schopnost kojit a ve schopnosti dítěte kojit se, ale nezapomeňte, že vše závisí na vaší vlastní vůli a odhodlání.

Jak poznám, co dělá poradkyni dobrou poradkyní?

Je to certifikát? Ne, není. Existují poradkyně, které žádný papír nemají, a dokáží ženu podpořit a dodat jí odvahu a sebevědomí. Pak existují také poradkyně, které papíry mají, ale ženu podpořit nedokáží. Variant je mnoho. Papír však není univerzální zárukou kvality. Tomuto tématu se blíže věnovala moje kolegyně lektorka a poradkyně Hanka Zámečníková v článku K čemu je vám certifikát.

Poradkyni dělá dobrou poradkyní praxe, schopnost empatie, trpělivost, klid, důvěra ve schopnosti ženy a ve schopnosti dítěte, důvěra ve význam kontaktu kůže na kůži, znalost a pochopení vrozených reflexů dítěte.

Další moje kolegyně a odvážná žena – a je mi velkou ctí, že se za její kolegyni mohu považovat – Míša Topinková, se rozhodla pořádat kurzy pro laktační poradkyně a předávat tak právě tyto zkušenosti a poznatky dalším ženám, které chtějí ženy a děti v kojení podporovat. O kojení s podporou vrozených reflexů dítěte se můžete více dozvědět také na připravovaných seminářích od Míši Topinkové a etnoložky Aničky Pohořálkové.

Co jsou to ty vrozené reflexy?

Je to soubor reflexů a schopností, se kterými se dítě rodí. Tyto reflexy a schopnosti mu umožňují aktivně se kojit. Aby se dítě mohlo samo aktivně přisát a kojit, potřebuje k tomu matku, oporu pro všechny končetiny a volnost pohybu. Už čerstvě narozené děťátko je schopno se k matčinu prsu aktivně doplazit a přisát, jak můžete alespoň zčásti vidět třeba v tomto videu.

Lidské mládě se rodí jako savec, tzv. kontinuální jedlík a nošenec. Reflexy, které vedou k aktivnímu přisátí a kojení, jsou např.:

  • strkání ručičky do úst (miminko se stimuluje k sání)
  • natahování a stahování prstíčků na rukou i nohou (umožňuje lepší stabilitu na matčině těle)
  • otevírání pusinky doširoka
  • pohyb jazykem (olizováním maminky se opět stimuluje k nalezení dvorce)
  • kruhový pohyb ručičkami a nožičkami – tzv. kraulování (pomáhá plazení)
  • natahování ručiček a nožiček (odráží se a plazí se)
  • hledací reflex
  • zvedání hlavičky (rozhlíží se a vizuálně hledá dvorec)
  • napřimování
  • tzv. klování (pro přisátí k dvorci velmi důležité)

Mnoho z těchto reflexů působí v kulturně podmíněné příčné poloze potíže. Možná jste už někdy slyšeli, že miminko kope nožičkami, odtahuje se ručičkami, otáčí divoce hlavičkou, strká si ručičky do pusinky.

Toto chování bohužel bývá mylně vyhodnoceno, jako že se miminko nechce kojit. Pokud ale miminko vertikálně otočíte, dáte mu důvěru, necháte ho po sobě plazit a jen mu budete pomáhat, všechno to „nevhodné“ chování náhle získá smysl. Toto chování totiž vede k samopřisátí a aktivnímu kojení.

Kontakt kůže na kůži je nezbytný pro uzdravování traumat vzniklých separací dítěte a matky a pro optimální tvorbu mléka po porodu. Kontakt mezi matkou a dítětem obecně je podmínkou budování a upevňování vztahu, je podmínkou k synchronnímu chování matky a dítěte, k aktivnímu kojení.

Jako žena jste schopná kojit, i kdybyste měla jen jedno prso. Vaše prsa jsou dokonalá a nezáleží na jejich velikosti ani tvaru. Jako žena jste schopná mít dostatek výživného mléka pro své miminko. Buďte fyzicky co nejvíc se svým dítětem a nedbejte na „rady“ podkopávající vaši intuici a sebevědomí.

Vaše miminko je schopné se kojit. Neexistuje dítě, které by se nechtělo kojit. Děti nejsou kamikadze. Dejte vašemu dítěti důvěru a prostor, aby se mohlo kojit aktivně a dle svých potřeb.

Ke kojení nepotřebujete nic, žádné pomůcky, jen jeden druhého.

kojení

Chcete-li si přečíst MÝTY O KOJENÍ a vysvětlení, proč jsou jednotlivé mýty skutečně jen mýty, najdete je ZDE >>

Potřebujete-li ode mě podporu při kojení, můžete mě kontaktovat ZDE >>

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře