DOMINIKA: Druhý porod mám ve svých rukách

Vše začalo už při zjištění dvou // na testu. Věděla jsem, že tentokrát si náš den sebrat nenecháme a že bude vše podle nás a toho jsem se držela celé těhu.

Mám úžasnou doktorku, která se stala mou kamarádkou. A ta je za přirozené porody a věděla jsem, že udělá vše,aby v daný den mohla být s námi. Na porod doma jsem si po první velmi nemilé zkušenosti cs netroufala. Ale věděla jsem, že když se dobře připravím a ujasním si, co chci a nechci, tak i v porodnici to půjde podle představ. Porodní přání nesmělo při příjmu chybět.dominika

A teď k samotnému příchodu na svět naší druhé dcerky… Je neděle 3.4. a už poněkolikáté ke mně přichází vlny :-) Začala jsem se těšit, že už snad konečně to bude ono… do té doby jsem měla tolikrát poslíčky, že jsem tomu ze začátku ani moc pozornost nevěnovala.

V klidu jsem se snažila starat o dvouletou první dcerku a vlny občas sílily, občas slábly. A tak jsme šli ještě ke známým na zahradu, kde to úplně ustalo. Přítel proto celkem v klidu odjel do práce.

Jen co jsem s Veru dorazila domů, vlny se opět ozvaly. Naštěstí ten den usnula brzo a já v klidu mohla odpočívat a mluvit s miminkem… měla jsem tušení, že už to nebude dlouho trvat a budeme 4. Přítel se vrátil o půlnoci, tak jsem ho poslala spát s tím, že ráno je nechám s dcerkou vyspat a na kontrolu pojedu sama.

A je tu ráno cca 5:45. Říkám si, jak je Valinka hodná, že i vyspat mě nechala… Došla jsem na wc a pak zpět do postele, už jsem spát nešla, jen odpočívat, protože jsem měla stejně za půl hodiny budík… no na ten už nedošlo.

5:50 rup šup a nástup kontrakcí co 1-2 min. Chlap ve vteřině na nohou a rychle volat mámě na hlídání. Ta rychlost mě teda hodně zaskočila, až tak, že vlny byly tak silné, až jsem si musela ulevovat i hlasitějším projevem… To samozřejmě vzbudilo starší… Byla úžasná. Vysvětlila jsem jí mezi kontrakcemi, co se teď bude dít a čekaly jsme na příjezd babičky, který mi připadal nekonečný.

Musím uznat, že chvíli jsem měla pocit, že porodnici ani nestihneme… Při příjezdu kontrola už na 6 prstů otevřená, to jsem ani nečekala. Baruška už o porodu věděla a hodně mi po telefonu pomohla svým klidem. Neměla službu, ani jsem netušila, že nakonec dorazí. A její příchod byl tak osvobozující.

PA, která se o mě starala, nečetla můj porodní plán, takže jsem se musela občas i soustředit na to, aby bylo vše, jak chci. Proto příchod Báry mě osvobodil. V tu chvíli jsem se ponořila do sebe a věděla, že teď už nemusím nad ničím přemýšlet a prostě jen nechat dcerku přijít na svět.

Žádné zbytečné kontroly, jen povzbuzující slova a klid Baruš a tisknutí chlapovy ruky, to je to, co jsem hodně vnímala. Ano i chvíle, kdy jsem myslela, že už nemůžu, nastaly, ale opět stačilo pohlazení a pár slov… Vystřídala jsem několik různých poloh, až nakonec podřep s chlapem za zády a úžasnou podporou z boku od Barči byla pro příchod naší dcerky ta nejlepší …

Síla a energie, která mnou prostupovala při tlačení hlavičky, se nedá ani popsat. V tu chvíli jsem cítila, že se měním i já… Porodila jsem a byl to úžasný zážitek, kterého jsem pořád plná…

Celý porod od první kontrakce 4 h a pár minut… Malou jsem měla hned na sobě, pupečník dotepán, malá úžasná, tak voňavá, krásná s hlubokým pohledem, ani neplakala… Vychutnávala jsem si každou sekundu… Bohužel, tohle jsem s první nezažila :-/

Ještě jednou děkuji svému chlapovi, kterému asi úplně nedochází, jakou byl oporou… Báře, díky níž jsem mohla opravdu v klidu rodit… Své dceři, která moc dobře věděla, jak se narodit a vybrala si krásné datum 4.4.2016 a i sobě, že jsem dokázala vstřebat trauma z cs a takhle si užít druhý porod i s pořádným hlasitým projevem.

Jsem šťastná, že jsem se připravila a podruhé si tuhle úžasnou chvíli zrození nenechala sebrat personálem… Tentokrát to opravdu byla naše chvíle ?  A pokud bude třetí, tak možná i doma…

DOMINIKA2

CHCETE PŘIPOJIT VÁŠ PŘÍBĚH I VY? KONTAKTUJTE MĚ >>

O své porodní příběhy, jak ty smutné, tak ty krásné, se s vámi na této stránce dělí ženy ze všech koutů republiky.

Mým přáním je, aby vám byly inspirací, poučením a cestou k přemýšlení a pochopení. Aby vám byly vzkazem, že ta nejzásadnější otázka, kterou si budete klást s příchodem svého děťátka, zněla „JAK?“. Teprve až po této otázce přichází otázka „KDE?“. 

Mým přáním je, aby všechny tyto příběhy dohromady skládaly mozaiku reality, jak děti přichází na svět a co můžeme společnými silami udělat pro to, aby došlo k pozitivním změnám.

O svůj příběh zrození se můžete podělit také vy. Pošlete mi své vyprávění na email mirkakriz@seznam.cz.

Můžete připojit i fotky či obrázky, které jste malovaly. Vaše příběhy zveřejním na této stránce.

ZPĚT na úvodní stranu blogu >>

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře