Dlouhodobé kojení

Můj první syn se kojil dva roky. Můj druhý syn se kojil bezmála tři roky. V obou případech jsem v posledních měsících a týdnech kojení regulovala (ale v tom způsobu, jakým jsem to dělala, byl značný rozdíl). Nakonec se kluci přestali jednoho dne kojit sami od sebe.

U prvního syna jsem na nátlak okolí sebe i jeho málem připravila o nejlepší způsob uspávání a uklidňování, když jsem mu asi v roce a půl chtěla nahradit usínací kojení lahví (byl to ode mě velmi pošetilý pokus, ze kterého jsem naštěstí brzy vycouvala a podruhé už jsem se o takový nesmysl nepokoušela).

Určitě mi dáte za pravdu, že dlouhodobé kojení a (samo)odstav jsou témata tajemná jak hrad v Karpatech.

Na jedné straně máme reklamu na umělé mléko, která nám drze a vlezle podsouvá, že od půl roku máme kojení nahradit umělým mlékem (= vyrobeným z kravského mléka určeného pro telata) a společnost, která tvrdí, že od roka kojení dítěti už nic nedává. Na druhé straně máme ideál samoodstavu a kojení v tandemu („a opovažte se to nedodržet“).

Je to dlouhodobé kojení vlastně normální?

Já vám řeknu, že teda vůbec nemám ráda slova „extrém“ ani „kompromis“, v mém slovníku prakticky nemají místo. Protože ale v tématu (samo)odstavu nedostanete snad žádné rozumné, vědecky podložené vysvětlení ani pro ten „extrém“, ani pro ten „kompromis“, poprosila jsem o rozhovor laktační poradkyni Míšu Topinkovou (PřirozenéKojení.cz).

„Míšo, vím, že ty se tímto tématem zabýváš víc do hloubky a hledáš o něm informace. Sama bych si ráda ujasnila některé věci.

Naše vyspělá kultura považuje za velké snad už roční děti. Ženy, které kojí dítě déle než rok, často bohužel slyší, že dítě rozmazlují, že kojení už mu stejně nic nedává. Jaký význam má dlouhodobé kojení?“

To je pravda, za velké jsou mnohdy považovány i děti mladší než jeden rok – asi to známe všichni, nechápavé dotazy “vždyť už má půl roku (8 měsíců, rok) , pořád kojíš, ještě sám nespí, pořád se nosí???” Můžeš si dosadit co chceš. Obecně máme dnes pocit, že děti se osamostatňují dříve, než k té samostatnosti vůbec skutečně samy dozrají.

Co se týká konkrétně kojení, když pro teď pominu dopad kojení na psychiku dítěte, můžeme vyjít ze složení mateřského mléka. Víme, že miminka díky němu posilují imunitu, tvoří se jim na základě kontaktu přímo na míru, obsahuje vše potřebné právě pro to konkrétní dítě, mateřské mléko se doporučuje místo kapek do nosu, do očí, na hojení ran…

Je možné, aby se, například po tom roce, náhle mateřské mléko, ta doteď zázračná tekutina, změnila na vodu a už dítěti skutečně nic nepřinášela?

Minimálně do dvou let má kojení význam imunologický – od toho se odvíjí i ono doporučení WHO kojit minimálně do dvou let. A WHO svá doporučení nevydává jen tak, ale na základě sesbíraných dat z aktuálních výzkumů a studií z celého světa.

„Je něco, co by matky musely řešit jinak a složitě, kdyby dítě přestaly v roce najednou kojit?“

Kolem dvou let se význam kojení z především výživového a imunologického dopadu přesouvá hlavně do emoční roviny. Ale ani výživový a imunologický význam tím nezaniká, jen se upozadí. Kojení po celou dobu, co probíhá, utužuje a posiluje vztahovou vazbu mezi matkou a dítětem.

Pomáhá dítěti pomalu, z bezpečí náruče, učit se svoje emoce a zážitky zpracovat. A v raném dětství dítě žádný jiný mechanismus než být u prsu, v náručí matky, nepotřebuje. Tuto emoční podporu formou kojení ze strany matky by dítě mělo dostávat tak dlouho, jak potřebuje.

Dalším aspektem kojení je jeho pohodlnost. Mléko máš vždy a všude s sebou, nemusíš složitě řešit ohřívání a podobně. Když pro starší dítě zapomeneš svačinku nebo pití na výlet, máš s sebou obojí ve formě mateřského mléka.

Když jsou děti nemocné, i ty starší, mnohdy nechtějí jíst ani pít, což je při nemoci přirozené. Když kojíš, máš zaručeno, že alespoň mateřské mléko mají a zároveň kojením velmi podpoříš proces léčby.

Kojením lze dítě snadno uspat a uklidnit. Ano i uklidnit, to není rozmazlování, to je normálně jedna z funkcí kojení.

Když přestanu kojit, třeba proto, že mi babičky, tetičky a vlastně všichni říkají, že už bych měla, protože dítěti “to nic nedává” a “bude rozmazlený mamánek”, musím si uvědomit, že všechny situace, které jsem řešila kojením, budu muset řešit jinak.

„Co myslíš, proč naše společnost vnímá kojení větších dětí jako “nechutné”, “nevhodné” a tlačí do toho sexuální podtext?“

To je velmi časté. Dokonce i od samotných žen, které svoje děti kojily či kojí déle než rok, uslyšíš názory typu “kojit tříleté dítě je nechutné, divné, nenormální”. Prsa jsou vnímána jako sexuální symbol a nic jiného.

Může za to zase naše kultura – ono i to vnímání prsou se v průběhu historie dost měnilo. Přitom prsa mají určenou primárně úplně jinou funkci, než zajistit muži dostatek vzrušení. Jejich role je produkovat mléko a kojit dítě. Mají nasytit, ne vzrušovat.

„Teď by nám asi někteří oponovali – byla dřív slepice nebo vejce? aneb bylo dřív kojení nebo sex :D?“

Prsa mají primárně funkci produkovat mléko a kojit dítě. Já ale nevidím problém v tom, přijmout obě “role” prsou v naší společnosti. Mohou být součástí naší sexuality a stejně tak mohou nasytit dítě. Jen je potřeba to rozlišit. Pokud si uvědomím, že ženská prsa nejsou v prvé řadě sexuálním symbolem, pak mi nemůže kojení připadat nechutné či zvrhlé.

Navíc, a na tom se asi shodne většina kojících žen, při kojení není vidět v podstatě nic než kousek holé kůže. Myslím, že dnes to “nechutné, divné, sexuální” ani tak nesouvisí s odhalenými prsy, ale spíše s aktem kojení. Protože odhalená ňadra jsou vcelku normální součástí našeho života – vidíte je v reklamách, celebrity oblékají šaty, které spíše odhalují, než aby zakrývaly a další.

Jenže kojení jaksi vymizelo a proto pak máme pocit, že odhalená prsa v reklamě jsou v pořádku, ale matka kojící své dítě na veřejnosti (a je jedno, jak je to dítě staré) v pořádku není, protože se “odhaluje”. Řekla bych, že si pleteme pojmy “odhalovat se” a “kojit”.

„Jak je možné, že zrovna kojení větších dětí na veřejnosti pobuřuje společnost snad ještě víc, než kojení miminek?“

U kojení větších dětí jde i o absenci vzorů. Naše maminky nás pravděpodobně nekojily příliš dlouho a ani neviděly, že by někdo kojil déle než pár měsíců. Moje vlastní máma mi říkala, že mě kojila dlouho. To „dlouho“ pro ni znamená 3 měsíce.

A teď si představte, že dnes kojí ženy i 3 roky a mnohé i déle. Pro společnost je to nové, zvláštní, a neví, jak se k tomu postavit. Ale i tady je naděje, čím víc žen se nebude stydět za to, že kojí starší děti a tyhle ženy budou ve společnosti vidět a budou o tom otevřeně mluvit, tím rychleji se posuneme k tomu, že kojení, jakkoli starého dítěte, bude zase normální.

A jak je to s tím odstavováním a samoodstavováním?

„Míšo, na kdy vlastně vychází doopravdy samoodstav v té nejčistší podobě?“

Samoodstav, tak, jak je dnes obecně definován (tzn.dítě se samo, dobrovolně přestává kojit), nastává nejčastěji v rozpětí mezi 2 – 7 lety dítěte.

„Kdo a podle čeho tento věk udává?“

Toto období popsala antropoložka Katherine Dettwyler na základě výzkumu z různých kultur a srovnání s daty od velkých savců-primátů. Z jejího studia vyplývá, že u velkého počtu kultur se nejčastěji děti odstavují kolem 4 let, ale rozhodně nemůžeme mluvit o nějakém světovém “průměrném věku samoodstavu”.

Abychom něco takového mohli určit, museli bychom mít srovnávací data z většiny kultur žijících na planetě zemi a ještě si určit nějaký vzorec přepočtu, protože nemůžeme dát na stejnou úroveň data z Číny s miliardou obyvatel a malého domorodého národa čítajícího třeba pouhé dvě stovky příslušníků.

„Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, má na samoodstav vliv i kultura.“ 

Chápeš to dobře. Kultura ovlivňuje celé mateřství. A kojení je nedílnou součástí mateřství každé ženy (ať kojí či nekojí, obě varianty ovlivní její vnímání sebe sama v mateřské roli). Co se týká konkrétně samoodstavu, tam se dá říct, že nám kultura ovlivňuje, jakou dobu kojení vnímáme jako “normální”. A tento pohled se národ od národa liší a mění, protože i kultura se vyvíjí.

„Je ta ideální doba pro samoodstav u dítěte podmíněna ještě něčím?“

Ano, je. Dalším faktorem ovlivňujícím samoodstav je naše biologické nastavení. I touto otázkou se zabývá již zmíněná K.Dettwyler. Ke svému výzkumu si vzala srovnávací data primátů, především goril a šimpanzů, protože s těmi člověk sdílí 98% DNA a jsou to tedy, biologicky, naši nejbližší příbuzní. Odstavují mláďata vůči naší kultuře později.

Dettwyler našla korelaci mezi ukončením vývoje imunitního systému a zároveň růstem prvního stálého zubu. Toto se děje ve zhruba stejném čase a pro opice je to věk odstavu mláděte (ale to neznamená, že samice nenastavují mláďatům hranice a neomezují kojení i dříve). U člověka k dozrání imunity a růstu prvních stálých zubů dochází ve věku mezi 6.-7. rokem.

A pak nesmíme zapomenout na matku, která kojí. Ona sama, její vnímání kojení, ovlivňuje délku kojení i dobu odstavu. To, jak je žena sama v sobě nastavená, ovlivní velkou měrou i to, jak bude pak probíhat odstav, ať už řízený zvenčí matkou nebo ať je ponechán na dítěti. A provázanost nastavení matky a dítěte je tak velká, že se dá s troškou nadsázky říci – jakmile se s odstavem srovná žena, dítě to pak přijme bez velkých protestů.

„6-7 let je tedy pro samoodstav zajímavé číslo! Míšo, ale nakolik je to skutečně reálné?“

S dítětem, které se kojí až do 6-7 let už se dnes setkáme jen velmi výjimečně. A není to dáno jen kulturním pohledem západní společnosti na dlouhodobé kojení a naším postojem k němu. Je to ovlivněno i dobrou přístupností pestré stravy.

Proto i pokud skutečně necháme odstavení úplně v režii dítěte – tedy počkáme až samo přijde a oznámí nám, že o kojení již zájem nemá -nastane tato situace pravděpodobně dříve než v 6 letech.

Jde o to, že v dávných dobách, případně u kultur, které žijí ještě víceméně způsobem lovcosběračským, děti kojení takto dlouho potřebovaly pro dobrý vývoj imunity. Prostě určité věci (vitamíny, živiny, obranné látky) nebyly dostupné jinak než skrz mateřské mléko. Dnes toto dokáže poměrně dobře pokrýt pestrá strava, dostupná celoročně (i když nikdy to nebude úplně, mateřské mléko je skutečně takový “zázračný lektvar”).

„Je normální, když máma kojení začne nějak regulovat a nastavovat hranice? Z vlastní zkušenosti vím, že může přijít doba, kdy kojení přestává být příjemné. Když se miminko narodí, je pro nás kojení vlastně “pupečník”, který nás oba propojuje dál jako jednu bytost. Ale v době, kdy už dítě chodí a jí, se vlastně od mámy odpoutává a kojení už tu najednou vnímám jako věc dvou lidí. Jak to vlastně je?“

Tady je třeba vyzdvihnout fakt, že z hlediska imunity je kojení opravdu žádoucí a potřebné minimálně dva roky. Toto je ostatně i doporučení WHO (Světové zdravotnické organizace). Kojit minimálně do dvou let a poté dle potřeb dítěte i matky. To, že matka začne kojení sama nějakým způsobem regulovat a ohraničovat, je normální a dělají to i jiní savci.

„Zmiňovala jsi vliv kultury, prostředí a imunitní vyzrálosti dítěte na samoodstav… Co třeba pocity konkrétní matky, mají taky vliv na délku kojení?“

Mnoho žen je přesvědčeno, že hranice nastavovat nesmí, že kojit musí jen a pouze dle potřeb dítěte a nesmí ho nijak omezovat či nastavit hranici. Kojení se pak pro ně stává vyčerpávající a stresující záležitostí. Znovu zdůrazňuji, že se bavíme o kojení dětí, které už mají kolem dvou let, nemluvíme o maličkém miminku nebo batolátku.

Při nastavování hranic je důležité si uvědomit, že nejde jen o potřeby moje, ale i o potřeby toho druhého, mého dítěte a je třeba respektovat a vyvážit tyto hranice tak, aby pro obě strany bylo kojení stále příjemnou a radostnou záležitostí. Kojení je vždy záležitostí dvou lidí a potřeby obou by měly být respektovány.

Je důležité si uvědomit, že pokud začnu v kojení nastavovat hranice, nepřicházím o vztah s dítětem, dochází pouze k jeho proměně, posunuji ho na další úroveň. A zase, mělo by se to dít s respektem k potřebám nás obou.

„Existují nějaká data, jak se vzájemně ovlivňuje kojení – (samo)odstav – menstruační cyklus?“

Ano, téma menstruační cyklus a kojení. Je velmi individuální, jak kojení ovlivní znovuobnovení menstruačního cyklu. Některé zdroje uvádí, že žena musí kojit x krát denně a to minimálně x minut, aby kojení mělo antikoncepční účinek a ovulace ani následná menstruace se nedostavila.

Ale jsou to údaje velmi nepřesné, protože tělo každé ženy funguje jinak. Zatímco jedna kojí co hodinu prvních pár měsíců a menstruace přijde pár týdnů po šestinedělí, jiná žena může kojit po třech hodinách a na obnovení cyklu čeká rok i déle.

Takže skutečně nemůžeme kojící ženě snažící se otěhotnět s jistotou říci “přestaň kojit a pak to půjde”. Je to velmi individuální a ne každé ženě pomůže odstav k vytouženému dalšímu miminku. Proto je zásadní, aby o tom, zda žena přestane či nepřestane kojit z důvodu snahy o dalšího potomka, rozhodovala jen ona sama a ne její okolí či lékař.

„Napadá mě tu tedy hned souvislost s dalším těhotenstvím ženy. Dá se říct, že mnoho žen má další dítě dříve než po 6-7 letech. Jak je to s kojením v těhotenství versus odstavení “staršího mláděte“?“

Těhotenství je velmi specifické období a je důležité uvědomit si, že ani tady neexistuje jedno “nejlepší” řešení. Každá žena prožívá každé svoje těhotenství jinak. Takže to, že se například druhým těhotenstvím prokojila až k porodu, neznamená, že to bude stejné i se třetím. A totéž platí i opačně. Není naprosto žádný problém se těhotenstvím prokojit, pokud to vyhovuje oběma stranám.

„Může kojení staršího dítěte negativně ovlivnit průběh těhotenství? Tento názor je dost častý.“

Některé ženy opravdu dostanou od lékaře informaci, že kojením v těhotenství mohou ublížit miminku či si vyvolat předčasný porod. Není to pravda. Pokud těhotenství probíhá normálně, kojení ho nijak negativně neovlivní.

Během těhotenství dochází k tomu, že tělo ženy se již zabývá především tvořením nového človíčka a tím pádem se mění i hormonální nastavení ženy . Myslím, že jako ženy se shodneme, že hormony se těžko ovlivňují a příliš se jim nedá poroučet.

Mnoha ženám není kojení v těhotenství úplně příjemné. Je to normální a ať žena zvolí řešení jakékoli, je to v pořádku, pokud je to v souladu s jejími pocity, pokud nejde v tu chvíli sama proti sobě.

„Některé ženy mají z kojení v těhotenství rozporuplné pocity. Na jednu stranu jim kojení není moc příjemné, na druhou se ho bojí kvůli staršímu dítěti ukončit nebo omezit…“

Je plně v kompetenci každé jednotlivé ženy, aby rozhodovala o tom, zda v těhotenství kojit dál bude či nebude nebo kojení staršího dítěte nějakým způsobem omezí. A každá žena má svaté právo a možnost toto rozhodnutí v průběhu těhotenství měnit.

Kojení by nikdy nemělo narušit vztah s kojeným dítětem. Neznamená to hned odstavit při první menší krizi, ale pokud vidím, že nám kojení vztah narušuje v tom negativním smyslu slova, je dobré udělat rozhodnutí a nastavit hranice.

Znám pár žen, které se během kojení v těhotenství potýkaly s pocity odporu ke kojenému staršímu dítěti, neměly daleko k fyzickému násilí. Když dítě přišlo s tím, že se chce kojit, snažily se být fyzicky co nejdál, protože tak strašně nechtěly “zase” kojit, že se až bály fyzického kontaktu s vlastním dítětem. 

Kamarádka mi líčila, jak svoji starší, kojenou dcerku, v těhotenství od sebe odstrčila, když k ní přišla, ne se kojit, ale jen přitulit. Tak velkou měla obavu z toho, že se dcerka bude chtít kojit… Ženy se bojí o těchto svých pocitech mluvit, obávají se odsouzení okolím. Připadá jim, že když něco takového cítí, selhávají jako matky, že nemají dost rády své děti.

Kdyby to bylo jen na nich, dávno by kojení omezily, ale tlak okolí a dnešní dá se říct až “móda” kojit do toho samoodstavu i přes další těhotenství, jim nedá a dostaví se výčitky a pocity slabosti a snaha “to zvládnout” za každou cenu.

„To je pravda. Jak se s tím tedy vyrovnat?“

Uvědomme si, že kojení je vztah, ale vztah není tvořen jen a pouze kojením. Vztah je tvořen spoustou dalších malých i velkých věcí a omezením kojení či úplným odstavením vztah s dítětem nekončí, ale posouvá se na další úrovně.

Je tedy na každé ženě, aby si v těhotenství, pokud již kojení negativně ovlivňuje vztah s kojeným dítětem, určila sama svou hranici s vědomím, že neselhává jako matka či žena, pokud tyto hranice nastaví a drží.

Nutno říci, že s dalším těhotenstvím se mnohdy odstaví i děti mladší než dva roky. Prostě a jednoduše přestanou jevit zájem nebo dokonce dají aktivně najevo, že se kojit již dál nechtějí.

Může to souviset s přirozeným úbytkem mléka v těhotenství. Pak bývá šance – pokud o to jak žena, tak dítě ještě stojí – že jakmile se tvoří kolostrum, dítě se opět kojit začne. Nebo to souvisí s příchodem další malé duše do rodiny, které starší dítě prostě matku v tu chvíli přenechá celou, včetně prsou a mateřského mléka. Opět to neznamená nějakou ztrátu, ale vztah obou se posouvá na jinou úroveň.

„A ještě tedy poslední otázka, která logicky musí následovat – domnívám se, že to, co jsi říkala o kojení v těhotenství, platí také o kojení v tandemu?“

Dá se říct, trochu zjednodušeně, že ano. Tandemové kojení dokáže být nesmírně krásné a ženy popisují krásné chvilky, kdy se dva sourozenci třeba u kojení drží za ruce. Ale také dokáže být pro matku velmi náročné, energeticky i psychicky.

I v tandemovém kojení může přijít pocit bolesti či až odporu vůči staršímu dítěti. Například je velmi náročné, především psychicky, zvládat situace, kdy se starší dítě chce kojit častěji než mladší, nebo když jsou nějaké nesnáze s kojením mladšího dítěte (to se ale stává minimálně).

Proto je opět jen a pouze v rukou ženy rozhodnutí, v jaké míře a zda tandem kojit chce či nechce. A zásadní je, že ať jsou hranice a pravidla nastaveny jakkoli, mladší dítě by mělo mít za všech okolností přednost.

Délka kojení a vzorce odstavení se budou měnit matku od matky a dítě od dítěte. Je vhodné, aby vztah, tvořený kojením, trval tak dlouho, dokud dítě nepřestane tuto formu vztahu potřebovat.

La leche league – Mezinárodní laktační liga

Poznámka pod čarou 1: Děkuji všem ženám, které ochotně a s radostí poskytly do tohoto článku své fotky kojení větších dětí.

Poznámka pod čarou 2: Kojení je téma, které vydá na celý seminář. Pokud vás to zajímá, můžete se na něj rovnou přihlásit 🙂

Mirka Valašíková Křížová
Podporuji rodiče v porozumění tomu, co je normální a přirozené. Věřím v jejich schopnost naplňovat s radostí potřeby svoje i svých dětí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře